Portogruaro 2004
27.10. - 30.10.2004 / Zapsal: Mari, Foto: all + neznámý japonský turista
Kliknutím na fotografii si ji zobrazíte ve větším rozlišení. Pro návrat na náhledy použijte tlačítko Zpět na Vašem prohlížeči.
Po několika změnách termínu jsme nakonec dospěli k datu 27.-31.10. s tím, že to bude v Itálii tak 20 stupňů a rozhodně nebude pršet. A proto právě tento datum je pro naši letošní závěrečnou expedici ten nejlepší. Óóó, jak jsme se mýlili... Ale pěkně popořádku.
Středa 27.10. 13:00 hodin. Protože vyrážíme každý z jiné strany Prahy (a okolí), máme spicha až na Shellce u Dobříše. Honza a Mari. naložili své kočky do dodávky a přesně v 13:a pár minutek dojíždí k pumpě. Franta a Jarda ale v té době právě přivazují 86. :-) popruhem své dvě kočky na wozeyk a proto se dostávají do mírného časového skluzu. No nam se jede pěkně, holkám taky, takže pokračujeme volně s tím, že se sejdeme někde cestou. Plán cesty byl stanoven ČB, Linz, Salzburg, Villach, Udine.
Při výjedzu z Linze se dostáváme na zapeklitou objížďku a Franta s Jardou nás stále nemůžou dohnat. Tak čekáme asi hoďku na pumpě před Salzburgem a kolem 19. hodiny se tam v plné parádě setkáváme. Expedice Portogruaro začíná!!!
Cestou přes Alpy rozhodně nejedeme po suché silnici a přejeme si, ať se pořádně vyprší, abychom pak měli my hezky. Z Alp do Itálie déšť pomalu ustává a obloha místy slibuje až slunečný čtvrtek. Kolem 23. hodiny dorážíme do Portogruara, velmi příjemného starobylého městečka někde na půli cesty mezi Benátkami a Terstem, asi 20 km od moře. Motorky necháváme v autě a jdeme bydlet.
Hotel Spessoto Antico je přímo v centru města romanticky umístěn hned vedle říčky a jezu. Večerní šumění vody je ještě příjemné a tak po několika skleničkách místního Vino Bianco usínáme.
Čtvrteční (a vlastně každé další) ráno začínáme externí snídaní v terénu. Ve městě je dneska zrovna trh, ale kavárničku se snídaní nalézáme velmi rychle. Presíčko, čajíček, nějaké pišingry, džusíky... pohoda. My v tričku, taloši v péřovkách. Pohoda.
Stíháme ještě krátkou procházku a už už se převlíkáme a vyrážíme. První zastávka - Grado. V městečku na stejnojmenném poloostrově jsme za něco mále přes hoďku a po marné snaze přeplavit se do Terstu trajektem (prý v zimě nejezdí) usedáme do hospůdky s velkou chutí k obědu. S výhledem na náměstí a přístav (resp. přístav na náměstí) labužnicky trávíme italské speciality a plánujeme odpolední pokračování.
Bereme to po staré pobřežní silnici na Terst. Silnice se místy pěkně kroutí, provoz přiměřený a výhled exkluzivní. Doleva skála, doprava moře. Příjemná podzimní idylka.
Z Terstu si to sypeme přes českou enklávu (liduprázdné Bibione) zpět domů. Za dnešek máme 280 km a moooc se těšíme na zítra. Oblgátní Vino Bianco, Vino Rosso a na kutě. No jo, ale v noci začíná pršet a ráno nevypadá nijak nadějně. Obloha zadeklovaná od východu na západ i od severu na jih... Je to v pytli. No trápit se nebudem. Holky (tedy motorky) necháváme doma a vyrážíme na auto-výlet do San Marina.
Celou cestu prší, prší a prší, výhled na něco lepšího nikde :-(. V San Marinu se nám alespoň na půl hoďky ukazuje i sluníčko, takže prohlídka skoro opuštěného San Marina, pár fotek do kraje, Jardova přednáška, muzeum kuriozit, pizza s výhledem a frčíme zpět domů.
Ani cesta autem v lijáku není nijak pohodová, ale volíme tentokrát kratší, o to však pomalejší, cestu mimo dálnici. Dojíždíme domů a výhled na nějaké zlepšení počasí - nula. No, uvidíme ráno...
Celou noc prší, ráno prší, po snídani stále prší a tak to balíme. Je to v pytli, ale to prostě nemá smysl... :-( nakládáme motorky, platíme hotel, vyrážíme a... to hnusný sluníčko právě vylejzá... No nezabili byste ho? Kašlem na to. Mrknem ještě do místní YAMAHY, Honza vybírá následovníka jeho BMW, ale po zjištění, že výkon není ani celý 1 koník jim ho nechává... a přes celkem slunné Alpy valíme zpět do Prahy.
Tak to počasí snad příště vyjde lépe... A s pozdravem "Scopare come machina" zase na jaře čau.
Home
