Korsika 2005
Září 2005 / Účastníci: Jarda, Jan a Filip (já)
Kliknutím na fotografii si ji zobrazíte ve větším rozlišení. Pro návrat na náhledy použijte tlačítko Zpět na Vašem prohlížeči.
Den I.
Odjíždíme okolo 14h z Italského Revela směr přístav Savona. Počasí jak by Ital řekl „TEMPO DI MERDE“. Pršelo tak mohutně, že nás předjel i kamión, což někteří nemohli přenést přes srdce. Myslím, že mi to budou připomínat ještě dlouho. Promočení skrz na skrz jsme dorazili okolo 20h do přístavu, ihned jsme se nalodili, trajekt odplouval kolem 21h. Po obhlédnutí paluby a pár drincích uleháme do postýlek ve stísněné kajutě. Noční dobrodružství začíná s I. usínajícím, který pěkně chrápe (Honza), já usínám a ke chrápání se přidávám. Kdo se nevyspal? Jarda! Jak by mohl, celou noc trávil mlaskáním.
Den II.
Probouzíme se okolo 6h v přístavu Bastia za zvuku Korsické Internacionály. Město je zahaleno v mlze. Na nic nečekáme a vyjíždíme zdolat Severní pól - Barccagio. Od 10h vysvitlo sluníčko a svítilo až do konce (ne v noci, samojamo). Hned zkoušíme teplotu moře přičemž vystavujeme na obdiv naše těla, nutno doznat, že u nás v létě moc slunce nebylo a tak máme co dohánět. Jedeme přes Sain Florent, Calvi, na Galeria. Levá zatáčka střídá pravou, krásná panoramata, občas bagr při práci přímo za zatáčkou, ale vše v normě. Nebloudíme, ladíme tempo a užíváme si krásy krajiny.
Na Galerii vedla úžasná silnice, co následovalo byl cca 30km úsek polní cesty, který nebyl značený, nechráněné krajnice, hluboké srázy a tak. Míjíme nevěřící cestující v turistických autobusech, kteří strachy vyvažují. Oněch 30km jsme jeli bezmála 2h! Přijíždíme do Porta kde trávíme II druhou noc, opět bohužel všichni v jednom pokoji. Večeříme na balkónu, kochajíc se krásou okolí...
Den III.
Jarda si nás ráno fotí jak jsme se to kluci pěkně vyspali, ani Honza moc nespal, což nás přivádí k jednoznačnému rozhodnutí never more. Vyrážíme po výborné snídani v pekárně směr Cargese, Sagone, Calcatggio do Ajjaccio. Napoleon by byl na nás pyšný. Město jsme prošli, viděli, pojedli a popili. Při výjezdu jsme chvíli ladili ten správný směr, což Jardovi přineslo II zklamání, předjela nás slečinka na skůtru, jak podlé že. Krajina se mění co každých 50 km. Jiná barva, hornina, tvar, já bych řekl i nálada. Motorek tu jezdí docela dost. Občas pány někdo hecnul a tak vyrazily na stíhací jízdu. Já na svém GSu je po chvíli dojíždím a udávám nový směr a volnější tempo jízdy. Cílem cesty je přístav Bonifacio kam přijíždíme zatím co trajekt na Sardinii odjíždí přímo před nosem. Bylo to tzv o fous, my co jsme tam byli však víme že to bylo o hovno ve skalách. Hotely byly buďto plné a nebo až příliš drahé a tak odjíždíme na Sardinii. Vítá nás Santa Teresa, zahalená již do tmy tmoucí. Bohužel nemáme štěstí, ten den tam byly závody a tak všechny hotely jsou plné. Vyrážíme tedy ven z města najít nějaký ten nocleh. Při vší smůle opět všichni spíme v jednom pokoji. Mizerný hotel, mizerný domácí, ale ta pizza, hmmmmmmmmm.
Den IV.
Ujíždíme pryč, v Palau v přístavu dáváme snídani, toustíky a kapučíííííno. Jedeme směr Olbia, San Teodoro, navštěvujeme hrádek v městečku Posada. Krajina už není tak rozmanitá jako na Korsice, cesty jsou ale ve velmi dobrém stavu, docela provoz, ale good. Přes Orosei přijíždíme do Dorgali kde sjíždíme dolů do Cala Gonone. Jenda vybírá hotel s parkingem pro naše móti. Máme kliku! Každý svůj pokoj, werky spolu s japonkou bydlí přímo v restauraci. Noční ruch a turizmus na Sardinii je něco co na Korsiku ještě nedorazilo. Nicméně využíváme možnost nákupu suvenýrů pro ty co zůstali doma.
Den V.
Sardinii jsme doslova přefikli napůl. Jedeme směr Noro, Orotelli, Macomer až na západní pobřeží v Bose. Jestli na Korsice byly úžasné proměny krajiny, tak Sardinie nabízí krásy maloměst plných barev. Je to jako podle vzoru „my se barev nebojíme“, vše však do sebe zapadá jako puzzle. Uháníme na sever, máme dost času, přejezd Sardinie nám netrval víc jak 3h. U Alghera stavíme na oběd ala lážo plážo, užíváme si velké vlny a tu PIZZZZZUUUU. Vyrážíme dál, cílem je přiblížit se Santa Terese, ráno chceme odplout zpět na Korsiku. Jedeme přes Porto Torres, na chvíli se zastavujeme na Costa Paradiso. Hotel objevujeme při západu slunce ve Vignole. K večeři si dáváme dobré vínko, špagety s mořskými plody, Jarda se neubrání, jo Pizza je Pizza a Margarita je asi láska na celý život.
Den VI.
Stáváme tak abychom přivítali slunce. Vracíme se zpět do postelí, západ byl krásnější. Opět vstáváme a pelášíme na trajekt. Už nás nepřekvapuje to že opět odjíždí přímo před nosem. Chladně a s rozvahou kupujeme lístky na ten další. Rychle plánujeme krátký výlet do vnitrozemí. Cestou necestou dorážíme k horskému jezeru Lago del Liscia kde máme tu čest blížeji se seznámit se zdejší faunou. Jarda si všiml, že ten šutr co se válel na cestě má nožičky, že to vlastně není šutr ale želva. Strávili jsme s ní takřka čtvrt hodiny. Uháníme zpět do přístavu a odplouváme do Bonifacio. Jsme zpět na Korsice. Když už jsem dobili severní pól, rozhodli jsme se, že dobudeme i ten jižní. Zmínil jsem se, že útesy se dají připodobnit těm v Doveru. Pohled na Bonifacio z jižního pólu je ale snad krásnější. Některé domy stojí na útesu, který zub času, ale hlavně moře vymlelo natolik, že domy visí ve vzduchu. Opouštíme jich Korsiky, Bonifacio a po východním pobřeží směřujeme na sever. Už se nám to krátí, máme před sebou poslední noc na ostrově. Po východním pobřeží vede hlavní cesta, je tu spousta malých městeček a po každých 2km kruhák. Provoz je docela hustý, řadím volné tempo, Japonka si žádá vyšší otáčky a rychlost, Jarda okamžitě přijímá pobídku od předjíždějící Hondy. Přeci nás nepředjede chopper ala Transalp, to už by bylo moc silné kafe. V předvečer nacházíme bydlení v malebném kempíčku, kde osídlujeme malý apartmán. Jdeme na večerní rozplavbu a hned na poslední véču. Pro změnu zkoušíme menu de Corse, rybí polévčička s opečeným chlebíčkem, kus flákoty – kotleta s brambůrkem, obsluhuje nás příjemný chlapík, který zkouší dekuji / plosim a tak. Pokračujeme v křesílkách před naším bydlem, popíjíme červené a vzpomínáme kde všude jsme byli, kde a co bylo to NEJ. Přes internet čekujeme ranní odjezd trajektu, kupujeme lístky, už nechceme nechat nic náhodě.
Den VII.
Po dobré snídani házíme drobásky do moře, tak adijééééé a zas někdy na viděnou. Ačkoli to do Bastie máme cca 150km, ranní provoz je hustý. Stavíme před přístavem, poslední kochání a cigárko. Ve 12 sedáme na trajekt a odplouváme zpět do Itošky. Plavba trvá 6 hodin. Couráme po palubě, pijeme kafčo, obědváme, ale hlavně chytáme bronz na palubě. Tedy někdo bronz a někdo růže. V Savoně hledáme obchod, rozhodli jsme se, že povečeříme dle našeho gusta, musím doznat že Italsky i Francouzsky umíme po dost málu a tak večeře byly pro nás vždy překvapením co dostaneme. Máme nakoupeno, k autu z přívěsem zbývá ujet cca 100 km. Přejel jsem sjezd na dálnici na Torno, zpomaluji a koukám zdali jsou kluci za mnou, jsme komplet, ale jedem špatným směrem, ze středové lajny to chci otočit, když to do mě napálí splašený taloš na malé Suzuce. Vyrazil mi motorku z rukou a sám se vydal na letecké dny. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Policie nás překvapila vstřícností i angličtinou, vše je cca po dvaceti minutách vyřízeno a to bez nutnosti někam odjíždět. GSo přišlo o zobák a tím i o světla. Zkoušíme jet tak že mě kluci vzali mezi sebe, což dost dobře nešlo. Stavíme na I. pumpě a zkoušíme alespoň něco zapojit. Podařilo se oživit dálkové světlo, které sice svítí kamsi, ale lepší než nic. Přijíždíme do hotelu. Panák na zdraví ničemu neuškodí, že. Večerní siesta je na téma, co se komu kdy a jak stalo a tak...
Den VIII.
Dopoledne upínáme motorky na přívěs a uháníme směr Prague.
Myslím, že i přes nevydařený konec se všem výlet moc líbil. Expedice se vydařila, viděli jsme zase kus světa. Byl to krásný čas. Kluci tam se ještě někdy musíme vrátit. Třeba v širší členské základně.
Home
