Abruzzo 2009
3.11. - 8.11.2009 Text a foto: Jarda
Kliknutím na fotografii si ji zobrazíte ve větším rozlišení. Pro návrat na náhledy použijte tlačítko Zpět na vašem prohlížeči.
Pohledem nezávislého auditora na klubový web, lze nabýt dojmu, že jsme jako klubisti složili zbraně a přestali jsme točit plynem!!!! Nejenom proto, abychom zatli tipec takovým pochybovačům, jsme využili společného pracovního projektu k poslednímu vyžhavení výfukových trubek!!! Ona služební záležitost nás měla zavát do překrásného kraje Abruzzo, který leží v centrální oblasti slunné Itálie. Start je určen na 3.11.2009 v 18:00 hod a cesty se budou účastnit Filip, Honza a Jarda. Veledůležitým plechovým členem výpravy je rozsáhle útulný Jendovo bydlík s vlečňákem, který nás přepraví přes nudné a dnes již promrzlé dálnice, abychom si mohli slíznout tu letošní finální bikerskou smetánku.
No tak teda JEDEME!!!! Je úterý 3.11. někdy kolem čtvrté – je pohoda a čas – balím sakypaky, šup s nima v Chýnici do auta a tradá do Hostivic, kde čeká mazlík bydlík s naloženýma móťama, abychom mohli vyrazit. Mám náskok, gumy sviští, už jsem skoro v Hostivicích: „Ta kráááávo, já jsem nechal v garáži na polici stát moto boty!!!“ Otočka domů a je po náskoku. Hostivice – Chýnice – Hostivice – jsme naložení, moje auto odjíždí (díky Jardo za odvoz). Tak teda jedem. „Já nemám telefon. Zůstal v autě, které je někde u Chýžice. Jardo, pojeď nazpět, mám v autě telefon…“
No a tak jsme vyrazili z Hostivic asi s hodinovým zpožděním (kuci ještě jednou sorráč), ale jedem!!!! Noc nás chytá někde u Bologne, vrtáme se do peří a těšíme se na zítřejší první otočení heftem. Ráno je FAKT hezky, máme huby do rohlíků a kolem poledního brzdí Concordík ve Fanu u moře a my skáčeme na biky – jedeme do Urbína, páč tam se narodil Valentino – letošní mistr.
Uměl se chlapík krááásně narodit, Urbíno je nádherné město plné starobylých univerzit a novodobých (překrásných) studentek. My jsme se - jasně - fotili na odpovídající adrese: Via Veterani.
Navečer přistáváme zpět u bydlíku, máme za sebou krásných 140 zahajovacích kilásků, sedáme do Concorda popojíždíme za další štací a peřinami. Hlavně aby ráno bylo aspoň trošku... chrrpísk...
Je krásně. Kapúčo za plné zoncny hned od rána! Neskutečné ráno v Giulianově – sluníčko, teplíčko. Jasně že Italové v zimních bundách – vždyť je jenom 18 stupňů! A aby nám bylo ještě tepleji, tak jsme si cvičně vyhrabali Concorda po zapadnutí na pláži (díky Jendo, že nenecháváš zakrněti našim svalovým hmotám). Sedáme na motorky a točíme nádherný okruh Giulianova – Atri – Montorio – Gran Sasso – Aquila – Teramo – Gulianova. Slaďoučkých 220 kilásků na kterých nás vesměs provázelo sluníčko. Jenom před Aquilou začíná drobně pršet, ale možná to byly jenom slzy někoho nahoře. Žádný z nás už by při příštím plánování trasy tuhle destinaci na trať nezařadil. Pohled na zdevastované domy zemětřesením je nehezký, ale pohled na lidi nesoucí v očích hrůzu těch okamžiků a kteří ještě dodnes (zemětřesení ničilo tohle město na začátku dubna) bydlí v obytňáku před domem do kterého se bojí vstoupit – je nepopsatelný, nesdělitelný!
No, ale je večer, my jsme nazpět a popojíždíme do Ortony, kde nás zítra čekají pracovní povinnosti. Ráno se budíme do deště – jako by to fikané italské póčo vědělo, že dnes (je 6.11.) budeme makat a tím pádem budou motorky odpočívat ve „futrálku“. Italský kluci z BSI Veicoli nás zahrnuli informacemi, pozvali nás na „tipico italiano manžáre“ a taky nám představili nezahrabatelné komunální vozidlo. Mám za to, že ho po divoké Filipově produkci vyhrabávají dodnes.
Pak nás taky vzali do vinotéky, kde se tankují skvělé vína pistolí od pumpy a taky nám ukázali, že fakticky nejlepší olivový olej se dodnes lisuje za studena kamenným mlýnským kolem. Díky kucí italský. Večer se přesunujeme někam do Orsogna a lezeme do peří.
Ráno nás budí modrounké nebíčko s rozjařeným zlatým koláčem přes celou oblohu a úúúúžasný výhled na panorama Abruzza. Neskutečná bomba! Hned jedem!!!! Orsogna – Guadiagrele – Palombaro – Palena – Roccaraso – Villa S. Maria – Lado Bomba – Orsogna – nějakých 150 kilásků, ale neskutečně kráááásných. No a to je tak asi letos všechno – pár fotek – balíme mótě a příští rok zase někde na cestě.
Home
